Jste maminka čtyř dětí, dohromady s partnerem jich máte šest. Jak to teď před Vánoci zvládáte?
Reklama
Strašně, já už si stříhám metr, kdy už bude leden, protože opravdu listopad a prosinec je pro mě nejnáročnější období roku. Nejenom kvůli Vánocům, ale i pracovně, protože je toho opravdu hodně. A přiznám se, že teď v době Whatsappu mám asi 85 skupin na různé vánoční besídky, dárky pro děti, učitelky, kroužky… Teď samozřejmě řešíme Vánoce i z pohledu rodiny. Do toho já budu odlétat do Keni, to je sice až v březnu, ale protože tam máme strašně mnoho věcí udělat, teď se mi to všechno hrne. A navíc jsem začala moderovat společně s Gábinou Partyšovou talkshow na televizi Praha a točíme každý týden, pracovně se tam střídáme. Mě to strašně baví, ale teď se to tedy zahustilo takovým stylem, že říkám, až bude leden, budu ráda.
Kde svátky strávíte?
Reklama
My je trávíme tady v Čechách, protože tu máme mámu a ta by neunesla, kdybychom odjeli pryč, i když my už bychom byli děsně rádi. Ani já, ani partner nejsme moc vánoční. Takže já mám Vánoce spojené prostě s tím, že to patří k dětství a k dětem. Dítě už nejsem, takže to mám spojené s těmi svými. Ale zase o to víc máme tradiční Vánoce. Dodržujeme hodně českých zvyků. Myslím si, že spousta lidí je i překvapených, že děláme všechno, co se dá. A já to dětem chci dopřát. Já osobně bych radši byla pod palmou, to by mi nevadilo (smích).
Dodržujete české vánoční tradice?
Tak ty my máme! Štědrovečerního dne se snažím vidět prasátko, což se mi prakticky nikdy nepodařilo a nepodaří. Máme šupinu pod talířem, krájíme jablíčka, pouštíme lodičky, lijeme olovo, zpíváme koledy, vyhlížíme Ježíška. My tedy nezdobíme stromeček na Štědrý den, zdobíme dřív, ale snažíme se být spolu, přidáváme i talíř. Loni jsme na Štědrý den pozvali naši sousedku, které umřel manžel. Ona byla chudák sama a skončila u nás, pak druhý den jsme se zastavovali u ní a bylo to hrozně hezké. A vlastně se mi teď chce z toho bulet. Pokud o něčem ty Vánoce mají být, tak by měly být o té pospolitosti. A o to se fakt snažíme.
Jaké poselství podle vás Vánoce mají?
Když za ten rok člověk nemá čas se věnovat svým blízkým, tak tohle by mělo být období, kdy by na to měl myslet a snažit se… Já nejsem rozjímací, že bych potřebovala nutně nějak sumarizovat svoje předchozí dny a roky. Ale faktem je, že o Vánocích se mi to stává. A v ten moment si vždycky říkám, že bych měla být pozornější – třeba k mojí mámě, která je geniální babička. Za to jí nepřestanu být vděčná... a vždycky si o rok později řeknu, že zase se mi to nepovedlo (smích).
Máte i nějaké novoroční předsevzetí?
Ale to víte, že mám. Tentokrát jsem se ale předběhla, protože jsem chtěla přestat kouřit, což dělám pravidelně v nějakých intervalech. Ale teď poprvé jsem opravdu přestala! A jsem z toho nadšená, protože to vypadá, že to bude mít trvalejší hodnotu. Samozřejmě jsem nekouřila s dětmi, v období kojení a tak dál, ale vždycky mi to pak naběhlo. Ale teď mám nějaký jiný mindset, protože přestal i partner, který kouřil asi třicet nebo čtyřicet let. Takže jsme v tom oba dva. On začal dokonce dřív než já - nekouřit. Takže jsem se předběhla. A pak pravidelně v zimě nepiju, to mám většinou od února: že si vždycky řeknu, že si dám suchý únor a ten pak protáhnu. Tak jsem si řekla, že začnu od ledna. Tak uvidíme. Loni jsem nepila až do května, do června.
Jak oslavíte Nový rok?
Já ještě nevím. Ale mám pocit, že jsme se bavili s kámoškou, že za ní přijedeme, ale nevím, jestli jsme se domluvili, že tam budeme přes silvestra. Ale to je jediný člověk, jeden z mála, který zvládne tady tu naši smečku. Známe se milion let, ona je zná v břiše, před břichem. A má velký dům, to je taky důležité.
A co se týče péče o děti, tu si s partnerem nějak dělíte? Nebo máte pocit, že to padá spíš na vás?
Ne, my máme s partnerem v tomhle opravdu partnerský vztah, což je taky hodně dané tím, že on pracuje z domova. Což samozřejmě ale neznamená, že nepracuje. Má firmu, která čítá šedesát zaměstnanců, a to jenom jedna, pak má ještě další dvě. Takže to pro něj je o to náročnější, protože musí být přítomný minimálně přes Whatsapp. Dosud nechápu, jak to zvládá. Díky tomu jsme flexibilnější než kdokoli okolo nás. Je to ale i trošku zavádějící směrem k dětem, pozitivně i negativně. Pozitivně v tom, že já opravdu neznám nikoho, kdo by měl doma oba dva rodiče. Takže ony opravdu vyrůstaly s tím, že máma a táta jsou tady vždycky. A ještě obzvlášť v době covidu, že táta je tam pro ně, máma taky, a to je to pozitivní. Negativní je, že mají pocit, že ty peníze se asi vysedí doma. Že tím, že rodiče sedí doma, tak prostě ty peníze chodí samy od sebe.
Zní to tak, že jste hodně zaněprázněná. Jak relaxujete?
To taky nevím. Já jsem dřív měla nákladní kolo a vozila s ním děti vždycky do školky. A když mi bohužel to kolo odpadlo, musím je vozit autem. Já jsem tím kolem relaxovala, byla jsem zvyklá být denně minimálně hodinu, hodinu a půl venku. Udělala jsem si čas na jógu, chodila jsem plavat, což úplně teď odpadlo. Zrovna jsem si stěžovala, že jsem momentálně hrozně neukojená, že mi chybí pohyb. Snažím se něco vytvářet, ale s tou školou se to úplně rozbilo. Dohromady mají děti dvanáct kroužků, kluci jinde začínají než zbytek… Na to máme opravdu manévry. Tímto se nám ten čas, mně i mému partnerovi, zúžil. Ale koupili jsme si elektroauto. Mám pocit, že když už tolik jezdíme, aspoň tak neničíme to prostředí.
A máte nějaké přání do dalšího roku?
Zdraví. Čím jsem starší, tím triviálněji to může znít, ale nedávno jsem zrovna onemocněla. Chytla jsem nějakou odpornou chřipku a poprvé v životě jsem musela zrušit práci. Ráno jsem volala, že prostě odpoledne neodmoderuju. Byla jsem tak dva dny a partner byl čtrnáct dní v Keni, takže jsem byla doma s mámou a máma nemá řidičák. A najednou se ukázalo, že vlastně v momentě, kdy vypadne ta jedna jednotka, tak je to úplně v háji. My to máme všechno na sekundy rozplánované. Zdraví, zdraví, zdraví. A samozřejmě nepočítám děti, to kdyby se jim něco stalo, tak to bych se šla…
Mohlo by vás zajímat
Reklama