Jiskra nepřeskočila a první rande i ve vzpomínkách vypadá jako trapas. Mnohým lidem to hned přijde tak, že tudy cesta nevede - jelikož mezi vámi není pověstná chemie, nemá smysl se do dalšího rande nutit. K těmto závěrům přispívají také romantické filmy a seriály, na kterých jsme vyrůstali; je ovšem potřeba vzít do úvahy skutečnost, že zrovna tyto příběhy musí odpovídat zejména dramatické struktuře, nikoli realitě života.
V moderní psychologii se naopak čím dál větší popularitě těší romance typu "slow-burn" neboli ty, které se v doslovném překladu pomalu rozhořívají. Jedná se o vztahy, které se vyvíjejí emočně nebo sexuálně delší dobu, přičemž ta "delší doba" je zcela subjektivní. Pro někoho se jedná o týdny, pro jiného o měsíce, dokonce roky. Tyto vztahy se rodí vlastně z přátelství, čímž se zcela popírá tradice "friendship zone" neboli zóny přátelství, které se obávají zejména muži, jelikož obecně neradi slyší, že je má žena ráda "pouze jako kamaráda".
Na druhé straně to znamená, že v pomalých romancích moment vášně může chybět. Není to ovšem pravidlo. Někdy můžou být za opožděným rozjezdem také externí faktory: zdravotní potíže, náročná práce nebo komplikovaná rodinná situace. Svou roli sehrává i třeba to, jak si vytváříte vztahy, mentalita a celkové zkušenosti, ale také kulturní normy - třeba i výš uvedené filmy. Právě ty ovšem často zobrazují vztahy zejména na jejich počátku, nikoli uprostřed vývoje nebo k jejich konci, což také přispívá k nesprávnému přesvědčení, že pomalé romance nejsou tak vášnivé.
Ve své podstatě ovšem tyto vztahy stojí na třech pilířích: přátelství, vzájemné důvěře a prožívání lásky, která se prohlubuje s rozvojem tohoto pouta. A ačkoli můžou být tyto typy vztahů mírně frustrující, zejména pro beznadějné romantiky, není radno podceňovat skutečnost, že i malá jiskra může přerůst do ohně, jehož plameny možná nejsou natolik spalující hned od začátku, zato mnohem déle vydrží.